Zuška On the road

Dne 23. 5. 2018 jsme se my -- žáci ZUŠ z Litoměřic z ateliéru Jany Veselé vydali na celodenní výlet do Jihlavy. Cesta rychle utekla a před teplem jsme se schovali v krásné renesanční budově místní galerie, kde nás již čekala a přivítala MgA. Ilona Staňková. Dále se nás ujala velmi příjemná edukátorka Mgr. Pavlína Pitrová, která nám svým výkladem přiblížila vystavená díla.

První výstava -- Okno před záclonou měla motiv cesty -- prostorem, časem. Mezi vystavujícími byli pro nás již známí autoři například Petr Veselý a Dalibor Chatrný. Velmi se nám líbilo, že výtvarná díla byla proložena díly literárními např. od Ivana Martina Jirouse nebo Věry Jirousové.

Druhá výstava byla od Maud Kotasové, její technika -- vyšívání do kovu pro nás byla novinkou a měli jsme chuť si ji vyzkoušet.

Poslední výstavu jsme si vyzkoušeli doslova na vlastní kůži. Byla to výstava Iana Mikysky. Vyzkoušeli jsme psát si na pauzovaný papír a zároveň slyšet zvuky tahů, pohybů tužky, což běžně nevnímáme.

V galerii se nám velmi líbilo a rozhodně jsme zde nebyli naposledy.

Magdalena Kopičková, žákyně ZUŠ Litoměřice







Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

...z výstavy Sochy mluví: Hana Wichterlová-Stefanová

Obrázek
Hana Wichterlová (2. 3. 1903 – 29. 8. 1990) se narodila do početné rodiny prostějovského průmyslníka. Socha Údiv vznikla během jejího studia v ateliéru Jana Štursy. O tom, že postavení žen v době, kdy se jim Akademie otevřela, mělo k rovnoprávnosti daleko, vypovídá vzpomínka Hany Wichterlové: „Štursa si mě zavolal na konci roku – no, vy byste si zasloužila první cenu, ale já vám ji nemůžu dát, protože chlapci by se na mě moc zlobili, to by mně neodpustili, že jsem dal první cenu ženské, to je jedna věc a za druhé je to spojeno s finanční odměnou, a tu vy nepotřebujete“. Na pozdější otázku, co autorku vedlo k tomuto tématu, Hana Wichterlová odpověděla: „Nějak vyjádřit vztah ke kráse přírody. Asi nic jiného.“ Toto téma, které svou zkušeností prohlubovala, ji provázelo celý život. Hana Wichterlová-Stefanová - Údiv, 1924, mramor  Po studijním pobytu v Paříži byla přijata do spolku Mánes, účastnila se několika výstav, ale bujarému uměleckému životu se vyhýbala, stáhla se do pozadí. Její
Další informace

Ze sbírek... Nataša Gollová

Obrázek
Opět bychom Vás chtěli pozvat do stálé expozice OGV v Jihlavě. Vedle dříve představeného Sychrova obrazu herečky Marie Burešové jsme již zmínili také portrét Josefa Šímy (1891-1971), zobrazující další významnou herečku Natašu Gollovou (27. 2. 1912, Brno – 29. 10. 1988, Praha). Josef Šíma, Nataša Gollová, 1932, tužka, olej, plátno, OGV v Jihlavě Obraz galerie získala v roce 1995 ještě pod původním názvem „Imaginární podobizna“, až později se ukázalo, že tato záhadná ženská tvář patří jedné z největších hvězd českého prvorepublikového a protektorátního filmu. Nataša byla mimořádně a všestranně nadaná – plynně mluvila anglicky, rusky, francouzsky a německy, zajímala se o literaturu, velmi dobře hrála na klavír, jezdila na koni a navštěvovala baletní školu. V roce 1932 se v Paříži zúčastnila jako členka tanečního souboru mezinárodní choreografické soutěže, kde v roli „Ptáka snů“ účinkovala v baletním představení „Podvečer parného dne“, za něž tehdy soubor získal bronzovou medaili. Por
Další informace

Ze sbírek... Bohumír Matal

Obrázek
Jednu z nejdůležitějších částí sbírkových fondů OGV v Jihlavě, a tedy i její stálé expozice, tvoří početný soubor obrazů Skupiny 42, jejímiž členy byla ve 40. letech nastupující generace mladých umělců zaměřených na poetiku současné technické civilizace. Vedle prací Františka Hudečka, Kamila Lhotáka, Františka Grosse nebo Jana Smetany, je zde zastoupen také nejmladší člen skupiny, významný představitel brněnské poválečné malby 20. století, Bohumír Matal. Bohumír Matal - Postava s bicyklem (Z cyklu Člověk ve městě a město v člověku), 1948 Matal se narodil 13. ledna 1922 v Brně, kde také v letech 1937-1941 vystudoval Školu uměleckých řemesel u prof. E. Hrbka a F. V. Süssera. V říjnu 1941 byl deportován do pracovních táborů v Lohbrücku poblíž Breslau a později do Oswitzu, kde pracoval v řetězárně. Ihned po návratu z internace se naplno vrhl do středu výtvarného dění. Roku 1945 se postupně stal členem Umělecké besedy, Spolku výtvarných umělců Aleš, Bloku výtvarných umělců země Moravsk
Další informace