Téma z depozitáře: DĚTI
Na téma "děti" vybíráme ze sbírek Oblastní galerie bronzový reliéf Karla Hyliše nazvaný Děvčátko (1952). Dílo tiše a skromně adoruje křehkost znovuzrozeného života, drobnou, čistou radost, propojení s přírodou. Karel Hyliš zpracoval námět s živostí až malířskou. Děvčátko v pravé ruce pozdvihuje křehký květ, pohled upírá před sebe. Květ i ruka dívky graduje z ryté kresby, jemně se vymaňuje z impresionisticky rozvlněné plochy. Stejně živě působí modelace hlavy. Jsme svědky okamžiku - jakéhosi vytržení - děvče by se mohlo v mžiku nadechnout a odběhnout zpět za svými hrami.
K motivu dívky s květem se Karel Hyliš opakovaně vracel, použil jej i ve spojení s tématem Jaro na Vysočině.
Před několika dny dovršil sochař a medailér Karel Hyliš (*1928) devadesáti tří let. Svá studia započal na Státní škole keramické v Bechyni v roce 1945. Na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou byl přijat v roce 1948, jeho učiteli byli O. Eckert, J. Bauch, K. Lidický. Atmosféra čtyřicátých ani padesátých let nebyla zrovna příhodná pro tvůrčí rozkvět mladého talentu. Hyliš se politickým tématům důsledně vyhýbal. Obrátil svou pozornost k umění samotnému, našel si prostor pro svobodné vyjádření. Vytvořil portréty hudebních velikánů, Beethovena, Paganiniho, Chopina, ale i malíře Bohumila Kubišty nebo literáta Jaroslava Haška. Ať už se jedná o konkrétní podobizny nebo anonymní tváře, jeho sochy vyzařují mocná duševní hnutí. V šedesátých letech nastává období tvůrčího nádechu. Rodí se unikátní abstraktní reliéfy, fascinující kresby, plastiky, realizace v architektuře. Veřejným zakázkám se umělec věnuje i v letech osmdesátých, později ve spolupráci se synem, Petrem Hylišem. V devadesátých letech zpodobňuje Karel Hyliš své oblíbené umělce na plaketách (B. Kubišta, O. Gutfreund, H. Moore, L. V. Bethoven, Sny F. Chopina), na minimální ploše rozehrává autor symfonii výrazových prostředků založenou na zkušenostech a prodchnutou živou citlivostí.
Karel Hyliš, Děvčátko, 1952, reliéf, bronz
K motivu dívky s květem se Karel Hyliš opakovaně vracel, použil jej i ve spojení s tématem Jaro na Vysočině.
Před několika dny dovršil sochař a medailér Karel Hyliš (*1928) devadesáti tří let. Svá studia započal na Státní škole keramické v Bechyni v roce 1945. Na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou byl přijat v roce 1948, jeho učiteli byli O. Eckert, J. Bauch, K. Lidický. Atmosféra čtyřicátých ani padesátých let nebyla zrovna příhodná pro tvůrčí rozkvět mladého talentu. Hyliš se politickým tématům důsledně vyhýbal. Obrátil svou pozornost k umění samotnému, našel si prostor pro svobodné vyjádření. Vytvořil portréty hudebních velikánů, Beethovena, Paganiniho, Chopina, ale i malíře Bohumila Kubišty nebo literáta Jaroslava Haška. Ať už se jedná o konkrétní podobizny nebo anonymní tváře, jeho sochy vyzařují mocná duševní hnutí. V šedesátých letech nastává období tvůrčího nádechu. Rodí se unikátní abstraktní reliéfy, fascinující kresby, plastiky, realizace v architektuře. Veřejným zakázkám se umělec věnuje i v letech osmdesátých, později ve spolupráci se synem, Petrem Hylišem. V devadesátých letech zpodobňuje Karel Hyliš své oblíbené umělce na plaketách (B. Kubišta, O. Gutfreund, H. Moore, L. V. Bethoven, Sny F. Chopina), na minimální ploše rozehrává autor symfonii výrazových prostředků založenou na zkušenostech a prodchnutou živou citlivostí.
Ilona Staňková / kurátorka OGV
Komentáře
Okomentovat