blOGV

Po dvouleté práci se podařilo uvést na svět první knihu rozhovorů s umělci s osobním vztahem k Vysočině s názvem Tam u šraňků bude přístaviště . Hned u prvního rozhovoru s Denisou Krausovou jsem se zeptala na pocity ženy na výtvarné scéně. Tuto otázku jsme spolu s Lenkou Dolanovou pokládaly i dalším umělkyním a umělcům. Některé rozhovory bylo třeba zkrátit, tedy mnohdy zajímavé pasáže z výtisku vypadly. Neodolala jsem pokušení nechat na sebe původní texty na toto téma v nezkrácené podobě působit samostatně: Denisa Krausová O genderové tematice se teď hodně mluví – jsou podle Tvého názoru v umění preferovanější muži? Kupříkladu: byla jsi nominována na cenu kritiky, NG 333, všude převažují na první příčce muži… Případ Zlínského salonu… Co si o tom myslíš? Setkala ses někdy s diskriminací? Já k tomu asi nemám co říct. Já jsem nikdy nějakou nespravedlnost nezažila. Naopak mi to přijde dobré. Dokonce velmi často v rámci nějakých lichotnických řečí to muži zmíní jako výhodu, bude tu

Na výstavu Society of Shame zavítaly i děti s pracovníky Erko - nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Oblastní charity Jihlava. Podělili se s námi o své zážitky z galerie a my se na oplátku rádi podělíme se čtenáři blOGVu: Detail koláže, kterou pro nás vytvořili uživatelé Erka. Celé dílo ke shlédnutí níže. Děkujeme! "Včera jsme si sedli do kroužku s dětmi a povídali si o návštěvě galerie. Děti i pracovníky výstava bavila, zaujala je edukátorka a děti udržely hodně dlouho pozornost. Někteří si pamatovali i jména autorů (František a Epos 257), zavnímali téma bezdomovectví, vzpomněli si na film i postavy. Dominantní pro ně byla „freska“ od Toy Box. Omlouváme se, pokud byli někteří vyprovokováni napodobovat vzkaz na zdi. Velmi osvětové bylo vyložení tématu uprchlík. Komiks Venduly Chalánkové se líbil, i když pro nás jako věkově velmi rozmanitou skupinu byl styl humoru složitý, ale líbila se grafika. Velký palec nahoru za workshop, děti spolupracovaly, bavily se a sta

Obávám se, že „veřejně prostorový“ a aktivistický „záliv“ tvorby malíře Jaroslava Grodla se do připravované knihy rozhovorů s umělci Vysočiny patrně nevejde. V lidech, kterým není lhostejno, jak je formováno a jak následně ovlivňuje člověka jeho bezprostřední okolí, otázka kultivace veřejného prostoru vždy rezonovala. Oprávněně byla vždy předmětem zájmu, polemik a kritik. Jaroslav znovu oživil diskusi na téma, jaká je kvalita veřejně zadávaných zakázek, jinými slovy: na co se vydávají peníze ze státního rozpočtu. Sám se vydal do veřejného prostoru veden touhou po experimentu, dialogu, ověření historických souvislostí… Z ačnu poněkud z druhé strany: nemohu se nezeptat na tvou vlastní realizaci ve veřejném prostoru – m alování zastávky v Čejově u Humpolce. Jak hodnotíš svůj počin s odstupem? Sám jsi tuto akci glosoval: „Když to maluješ bez svolení, je to jiná věc, než když to maluješ se svolením.“ Důvod, proč jsem se do toho pustil, byl spíš vyzkoušet si, jak by vypadaly ma

V úterý 29. 1. 2019 jsem využila poslední možnosti shlédnout jednu z největších přehlídek prací studentů vysokých uměleckých škol, zimní Artsemestr na pražské UMPRUM. Hned na úvod musím poznamenat, že tento článek si neklade za cíl jakkoli recenzovat. Ba ani množství fotografií z jednotlivých ateliérů nemá v podtextu nějaké hodnocení. (A pokud, pak jsou mé schopnosti fotografa s mobilem za korunu.) Možná logicky jsem se zabývala více plastickými obory, neboť jsem mimo jiné kurátorkou právě sbírky soch. Moje cesta pochopitelně započala v sochařském ateliéru. Koncentrace objektů na metr čtvereční byla opravdu vysoká. Mezi exponáty se dalo procházet jen s velkou obezřetností. Semtam se dalo i sehnout k přiloženým textům, občas již opatřeným otiskem čísi podrážky. Vedoucí ateliéru: Mgr. Edith Jeřábková, Tomáš Uhnák (ZS 2018/19), Dominik Lang (ZS 2018/19 sabatikl), dílna sochařských technik a asistent ateliéru: Jan Haubelt Přes Zuby Kláry Čermákové vidíme Fragmenty Nicolase Prokopa na