blOGV

Zápůjčku děl pro připravovanou výstavu Františka Mořice Nágla jsme spojili s krátkou exkurzí. Rychloprohlídku města a expozice v Magdeburských kasárnách nám zprostředkovala Veronika Slavíková z Památníku Terezín. Galerijní vůz tentokrát svezl i zájemce o kontext k výstavě jihlavského malíře, který během nedobrovolného pobytu v Terezíně vytvořil cenné dílo nejen pro historiky. Dovolila jsem si účastníky cesty požádat o zodpovězení několika anketních otázek: 1) Překvapil vás nějak  Terezín? 2) Jaké vám utkvěly obrazy, pocity, zážitky? 3) Vyvolala ve vás prohlídka města a expozice v Magdeburských kasárnách nějaké otázky? Jitka Vostálová, hospodářka: 1) Velmi mě zaujaly pevnosti kolem Terezína a jaký měly účel, hlavně kanály, které se daly napustit vodou v případě ohrožení. Vždycky jsem Terezínem jenom projížděla a nikdy jsem neměla odvahu se tam zastavit. Vždycky jsem si myslela, že v pevnostech byli vězněni právě Židé za 2. svět. války...

Do Liptovského Mikuláše jsme jeli pro Včelí obrazy. Jan Karpíšek je vystavoval v kulturním prostoru Diera do sveta a odtamtud putovaly k nám do Galerie Alternativa. Daleká cesta vinoucí se také beskydskými a tatranskými zákruty stála za to. Liptovský Mikuláš leží mezi Tatrami, poblíž nádrže Liptovská Mara, a spojuje v sobě atmosféru podhorskou a rekreační. Kulturné centru Diera do sveta leží hned na hlavním náměstí Osvoboditelů v komplexu městského úřadu. Spravuje ji stejnojmenný spolek a je to skvělé spojení kavárny a knihkupectví s pravidelným programem výstav, koncertů, přednášek, promítání a tak dále. Pořádají festival literatury a umění Mobilis. Podporují lokální tvůrce a výrobce. Zaměřují se na pochoutky s příběhem. Ačkoliv v pondělí, kdy jsme dorazili, neměli mít otevřeno, tak otevřeno měli, a to až do devíti večer. Zrovna tam vystavovala Małgorzata Mirga-Tas, autorka polsko-slovenského původu, která při vytváření svých pestrobarevných scén ze života Romů kombinuje malbu s růz...

Co je to lidské? Dost často  narážím na to, že někdo vykládá, že je něco přirozeného a že se chová vlastně přirozeně. Tak to lidské je nepřirozené. Když dáš podnikateli kus lesa, tak co s tím udělá? Samozřejmě, vykácí, prodá, udělá z toho parkoviště, postaví obchoďák. On se chová se přirozeně. Jako šelma, jako bestie. Naprosto nepřirozené, proti lidské přirozenosti je: „No a co, tak to nechám být, ať je les lesem. Komu to jako může vadit?“ Jan Moravec vystudoval střední zemědělskou školu. "...to byl ještě bolševik, časy kádrových posudků, takže jsem byl vůbec rád, že jsem se na nějakou střední školu dostal", říká o své klikaté životní cestě grafik a malíř, který si svůj život jinde než na Vysočině nedovede představit. Náš rozhovor do knihy o umělcích Vysočiny se trochu protáhl. Jeho slova se mi opětovně vynořují z paměti, často v souvislosti s právě probíhající výstavou Jak lesy myslí. Formát rozhovoru je však neúprosný. Ty odbočky a zálivy v řeči mi však připadají obzvl...

V červenci jsme se vydali představit naši výstavu Jak lesy myslí až do Beskyd. Historik umění, kurátor a poutník Jiří Zemánek zde v rámci pravidelných aktivit spolku Pilgrim uspořádal mezioborový seminář Začněme od lesa: Seminář Potulné univerzity přírody s podtitulem o budoucnosti lesů a lidského společenství v době krize klimatu .   Seminář byl věnován fotografu Rudolfu Jandovi , který se svými jedinečnými fotografiemi pralesních společenství objevil ve 30. letech minulého století kouzlo Beskyd a přispěl k tomu, že se podařilo uchovat beskydský prales Mionší ve stavu přirozeného vývoje. Poselství semináře shrnuje tato vybraná citace: Spíš než abychom lesům a stromům vnucovali zjednodušené vzorce našeho ekonomického myšlení, bychom se měli učit je pečlivě pozorovat, důvěrně je poznávat, dokázat jim naslouchat. Stromy nejsou žádné biologické stroje na dřevo, ale, jak ukazuje nejnovější vědecký výzkum, jsou to vnímavé inteligentní sociální bytosti, kter...

…bylo téma letošního příměstského tábora pro děti ve věku od 6 do 12 let. Deník si děti vedly od prvního dne. Jeho cílem nebylo přesně zapisovat, co se odehrálo od rána do odpoledne, kdy si rodiče děti vyzvedávaly. Byla jim ponechána volnost v projevu, nemusely psát (některé to ještě ani neuměly), ale stačilo si udělat poznámku, obrázek, značku, jednoduchou ilustraci ke každému dni. Během tábora se táborníci seznámili s výstavami na obou budovách galerie. K výstavě Otakara Lebedy vytvářeli variaci na jeho krajinářské náměty a k expozici Jak lesy myslí byla připravena pátrací hra, spojená s výrobou vlastního stromu. Během celého týdne si děti vyzkoušely různé techniky a náměty jako například portrét a autoportrét inspirovaný vlastní fotografií, krajinomalbu vytvořenou temperou a houbičkou, zátiší za použití štětce, který držely nohou a ústy. Jeden den jsme vyrazili na výlet vlakem do Bransouz a s povděkem využili místního přírodního koupaliště k...