Proč chceme vystavovat textil

V červnu tohoto roku bude v Oblastní galerii Vysočiny zahájena výstava s názvem Vlákna, klubka, tkaniny, která bude zaměřena na využití textilního materiálu v současném umění. V průběhu příprav mě již pár měsíců překvapuje, jak velká pozornost je textilu v poslední době věnovaná. Zde pár nesouvislých postřehů a poznámek k výstavám z poslední doby, které s textilem souvisí:

Dědictví. Tradice, inovace, móda. Výstava v Galerii UM na UMPRUMce v Praze v listopadu - prosinci 2016. Výstava vznikla v rámci doktorské práce návrhářky Anety Klouzkové a představila několik příkladů tradiční textilní výroby. Instalace byla precizní a čistá, jak je v této galerii zvykem. Součástí byly portréty řemeslníků a reportáže z jejich dílen, promítané na látky zavěšené v prostoru, ale také vystavené výrobky z dílen. Širším cílem výstavy je upozornit na možnost spolupráce současných módních návrhářů s řemeslníky, jak také prokazuje navržená kolekce oděvů autorky výstavy, která do nich zapojuje různé tradiční techniky a materiály jako modrotisk, vzorované vlněné tkaniny či paličkovanou krajku. K výstavě vyšla stejnojmenná publikace.  
Pro Alici bylo stejně tak důležité objevování příběhů lidí, kteří ovládají a někteří po generace udržují dávné rukodělné techniky, jako promýšlení vlastního kreativního transponování těchto technik do vlastních modelů. (Píše autorka výstavy Andrea Březinová.)


Daniela Mikulášková & Maud Kotasová: FLASHBACK v Galerii města Blanska (leden - únor 2017). Tato dvojice autorek spolu vystavuje již nějaký čas, obě spojuje výšivka. Kurátor Miroslav Jiřele vidí jejich spojitost také v tom, že se vztahují k zábleskům minulosti. Zatímco Daniela Mikulášková vytváří monumentální výšivky na plátnech, Maud Kotasová vyšívá třeba části automobilů. Připadalo mi, že v obrovském prostoru blanenské galerie jsou ty věci trochu ztracené a nevyniklo tak to zajímavé propojení stehů na plátně a kovu, trochu brutální a expresívní poloha Kotasové vs. šité meditace Mikuláškové. Meditativní poloha výšivek Daniely Mikuláškové navíc s časem narůstá, poslední obrazy jsou pokryté drobnými stehy a vytvářejí abstraktní výjevy, předtím vytvářela cykly hor, přístavů a obzorů. Na svých stránkách má skvělé vlastní texty, které začínají krásně: Myšlenky jsou tenká vlákna, která jedno po druhém vytváří pole obrazu.


V pražské Galerii Václava Špály probíhá do 12. března výstava František Matoušek - Blue Jeans. Matoušek je nepřehlédnutelný již díky tomu, že pracuje s nezvyklým materiálem, džínovinou, z níž vytrhává nitě (nebo využívá chyb a nedokonalostí, potrhaných částí látky) a na ni maluje akrylovými barvami. Dříve maloval na vnitřní stranu riflí, ale nyní maluje z té rubové. (Tedy z té, která je vidět, má-li člověk na sobě něco z džínoviny a která je různě ošoupaná, obnošená nebo děravá. Podepisuje se na ní čas. V těchto ošoupancích, odřeninách apod. vidím mraky, oblohu, vodní hladinu nebo světlo a stín na něčím obličeji.) Švy, obnošené či vytrhané části, záhyby látky jsou tedy primární inspirací, ale zároveň na obrazech zachycuje reálné výjevy - jednu část výstavy tvoří velkoformátové portréty dívek a autoportréty, tu druhou specifická krajinomalba zachycující vodní plochy s loděmi (převážně) především z okolí autorova oblíbeného New Yorku a ze Španělska.


V galerii SVIT, která se ze smíchovské továrny přestěhovala do vinohradského činžáku je ještě pár týdnů k vidění výstava Until It Makes Sense, kde se představuje americký autor Ajit Chauhan (který byl před pár lety na rezidenci v Meetfactory) a ve SVITu vystavuje již podruhé. Vystavená plátna jsou vlastně různobarevné textílie (některé v rámech na zdi, jiné jen přehozené přes lišty v prostoru), z jejichž částí autor pečlivě vytahal nitě tak, že pouze těmi chybějícími nitěmi vytvořil ve středech obdélné a čtvercové tvary. Vytahané nitě zůstávají částečně na okrajích těchto nově vzniklých útvarů, jako takové memento, změti narušující jinak čistý abstraktní útvar. Krásné.


Pak proběhla ještě jedna výstava, kterou jsem bohužel propásla, When Textile Becomes Form (galerie Hunt Kaster, září - říjen 2016). Kurátorka Markéta Vinglerová ve výstavním textu napsala, že textil se v poslední době stává důležitou součástí výstav současného umění. Výstava představila umělce napříč generacemi (Zorka Ságlová, Bohdan Mrázek a z těch mladších Johana Pošová či Karolína Juříková, anebo také Alicja Bielawksa z Polska či Portugalka Mariana Silva).

Do šestice výstava Šité kresby Josefa Hampla v GASKu, která se teprve chystá (tak o té později).

Naše výstava by na tyto i jiné přehlídky ráda navázala a přispěla něčím dalším k diskusi o tom, jak se textil používá v současném umění, nebo spíš na rozhraní umění a řemesla. Chceme se soustředit na díla, která používají materiál v širším kontextu. Někteří umělci se zabývají vztahem mezi materiálem a nemateriálním; textilní struktura nefunguje pouze jako podklad, nýbrž jako aktivní činitel tvarující podobu výtvarného vyjádření. Práce s textilem souvisí s rozhraním mezi řemeslným a uměleckým, tematizuje ruční práci, a zároveň odkazuje k tovární výrobě. Výstava souvisí také s ekologií a zabývá problematikou textilního odpadu. 
Představíme výjimečná díla studentů Uměleckoprůmyslové školy v Praze, experimentujících s novými materiály a způsoby práce s textilem (Ondřej Trnka, Aneta Dvořáková) i současných umělců, pro něž je textil zásadním materiálem (Daniela Mikulášková, František Matoušek) anebo jedním z mnoha materiálů (Pavla Sceranková). Další umělkyně staví techniky šití a vytváření oděvů do jiných souvislostí (Karíma Al-Mukhtarová, Tatiana Nikulina, Alžběta Bačíková & Lucie Rosenfeldová & Martina Smutná). V rámci výstavy se uskuteční koncert na základě partitury, kterou Lucie Vítková napsala podle střihu na šaty. Budeme spolupracovat také se studenty a pedagogy Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava-Helenín (která bývala dříve pletařskou školou). 
Richard Sennet v knize The Craftsman (Řemeslník) z roku 2009 píše o tom, co to znamená být řemeslníkem v dnešní době, jaký má společnost vztah k řemeslu a jak to odráží její náboženské, sociální a politické hodnoty. Autor kritizuje, že v dnešní společnosti existuje uměle vytvořená sociální hranice mezi prací rukou a hlavou, a s tím souvisí sociologický kontrast mezi řemeslem a uměním. Ovšem práce v řemeslném modu má mnohé výhody. (Tyto dvě oblasti se liší zaprvé působením: umění má jednoho řídícího či dominantního činitele, řemeslo je kolektivním činitelem. Pak se liší autonomií, ale překvapivě: osamělý, originální umělec může mít méně autonomie a být závislejší na nechápající či svéhlavé moci, a být tak zranitelnější než skupina řemeslníků. Píše na s. 73) Tradiční řemeslná dílna může být inspirativním modelem sociálního prostoru, kterého bychom se neměli vzdávat. Řemeslný impulz podle Sennetta ovlivňuje další oblasti života. Tvrdí, že řemeslnost zasahuje do široké škály aktivit a slouží umělcům stejně jako programátorům, doktorům či rodičům.
V této knize předkládám tvrzení, že řemeslo vytváření fyzických věcí poskytuje vhled to technik zkušenosti, jež mohou ovlivňovat náš způsob jednání s lidmi okolo nás. Obtíže i možnosti vytváření věcí dobrým způsobem se dají aplikovat na lidské vztahy. Materiálové výzvy jako práce s odporem či zvládání dvojznačnosti jsou poučné pro chápání resistencí, které lidé přechovávají vůči sobě navzájem či nejasných hranic mezi lidmi. Při řemeslném zpracování fyzických věcí jsem zdůraznil pozitivní, otevřenou roli rutiny a praktikování hry v práci; stejně tak potřebují lidé trénovat vzájemné vztahy, učit se dovednostem předvídání a revidování, aby tyto vztahy zlepšovali. (Richard Sennett, The Craftsman, s. 289)

 
Daniela Mikulášková - Odvaha jít do hor, 70 x 100, 2014
  
Daniela Mikulášková - Dojít do přístavu, 70 x 100, 2014



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Studenti SUŠG obhajují svoje maturitní práce

Archa, perla nebo zázrak?

Maturity očima čerstvé absolventky SUPŠ Jihlava-Helenín