Do Liptovského Mikuláše
Do Liptovského Mikuláše jsme jeli pro Včelí obrazy. Jan Karpíšek je vystavoval v kulturním prostoru Diera do sveta a odtamtud putovaly k nám do Galerie Alternativa. Daleká cesta vinoucí se také beskydskými a tatranskými zákruty stála za to.
Liptovský Mikuláš leží mezi Tatrami, poblíž nádrže Liptovská Mara, a spojuje v sobě atmosféru podhorskou a rekreační. Kulturné centru Diera do sveta leží hned na hlavním náměstí Osvoboditelů v komplexu městského úřadu. Spravuje ji stejnojmenný spolek a je to skvělé spojení kavárny a knihkupectví s pravidelným programem výstav, koncertů, přednášek, promítání a tak dále. Pořádají festival literatury a umění Mobilis. Podporují lokální tvůrce a výrobce. Zaměřují se na pochoutky s příběhem. Ačkoliv v pondělí, kdy jsme dorazili, neměli mít otevřeno, tak otevřeno měli, a to až do devíti večer. Zrovna tam vystavovala Małgorzata Mirga-Tas, autorka polsko-slovenského původu, která při vytváření svých pestrobarevných scén ze života Romů kombinuje malbu s různými textíliemi a dalšími nalezenými materiály.
Mají tu i spoustu dalších kulturních prostor, třeba Galerii Kolomana Sokola nebo Slovenské múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva. Upoutala nás zejména budova Liptovské galérie Petra Michala Bohúňa. Jedná se o přestavbu budovy z konce 18. století, která proběhla v 70. letech století minulého. Má něco do sebe. Galerijní instituce vznikla již roku 1955 jako třetí nejstarší na Slovensku. Mají tu stálé expozice starého a současnějšího umění. Skvělá je třeba kolekce fotografií Martina Martinčeka nebo díla jeho ženy Ester Šimerové Martinčekové, kteří žili v Liptovském Mikuláši.
Kromě toho pořádají krátkodobé výstavy, tentokrát tam mají dvě na téma sklo. Výstava Prepojené sklom na malém prostoru představuje několik skvostů sklářského umění z celého světa. Denise Geisen ze Švýcarska, Toots Zynsky z USA, Carlos Mata ze Španělska, Marvin Lipofský z USA nebo české duo Libenský - Brychtová...
Ján Zoričák, sklářský umělec, který výstavu kurátoroval, má v patře náročně pojatou expozici, v níž se jeho pečlivě nasvětlená díla odrážejí od skleněných povrchů na stěnách jinak ztemnělé místnosti. Okná do vesmíru zní název výstavy umělce, kterého tu podle nadšeného výkladu paní kustodky mají všichni rádi (od sedmdesátých let žije ve Francii).
Galerie má zahradu sympatickou svou rozlohou, sem tam socha, sem tam posezení či keř, pár originálních kousků dětského hřiště pro děti rodičů co milují umění, ale určitě nejen ty...
Kousek od náměstí jsme objevili pražírnu kávy s designovou kavárnou Aurelica Coffee, pojmenovanou kupodivu podle fyzika a vynálezce, liptovského rodáka Aurela Stodoly a na již zmíněném hlavním náměstí fontánu Metamorfózy s výtvarným dílem nazvaným Pocta tvorivému mysleniu, věnovanou témuž vynálezci a dalším významným rodákům, dokonce i některým rodačkám, jak vidno ze seznamu na informační tabuli. Na třicetitisícové město překvapivě mnoho tvůrčí energie.
Liptovský Mikuláš leží mezi Tatrami, poblíž nádrže Liptovská Mara, a spojuje v sobě atmosféru podhorskou a rekreační. Kulturné centru Diera do sveta leží hned na hlavním náměstí Osvoboditelů v komplexu městského úřadu. Spravuje ji stejnojmenný spolek a je to skvělé spojení kavárny a knihkupectví s pravidelným programem výstav, koncertů, přednášek, promítání a tak dále. Pořádají festival literatury a umění Mobilis. Podporují lokální tvůrce a výrobce. Zaměřují se na pochoutky s příběhem. Ačkoliv v pondělí, kdy jsme dorazili, neměli mít otevřeno, tak otevřeno měli, a to až do devíti večer. Zrovna tam vystavovala Małgorzata Mirga-Tas, autorka polsko-slovenského původu, která při vytváření svých pestrobarevných scén ze života Romů kombinuje malbu s různými textíliemi a dalšími nalezenými materiály.
Mají tu i spoustu dalších kulturních prostor, třeba Galerii Kolomana Sokola nebo Slovenské múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva. Upoutala nás zejména budova Liptovské galérie Petra Michala Bohúňa. Jedná se o přestavbu budovy z konce 18. století, která proběhla v 70. letech století minulého. Má něco do sebe. Galerijní instituce vznikla již roku 1955 jako třetí nejstarší na Slovensku. Mají tu stálé expozice starého a současnějšího umění. Skvělá je třeba kolekce fotografií Martina Martinčeka nebo díla jeho ženy Ester Šimerové Martinčekové, kteří žili v Liptovském Mikuláši.
Kromě toho pořádají krátkodobé výstavy, tentokrát tam mají dvě na téma sklo. Výstava Prepojené sklom na malém prostoru představuje několik skvostů sklářského umění z celého světa. Denise Geisen ze Švýcarska, Toots Zynsky z USA, Carlos Mata ze Španělska, Marvin Lipofský z USA nebo české duo Libenský - Brychtová...
Ján Zoričák, sklářský umělec, který výstavu kurátoroval, má v patře náročně pojatou expozici, v níž se jeho pečlivě nasvětlená díla odrážejí od skleněných povrchů na stěnách jinak ztemnělé místnosti. Okná do vesmíru zní název výstavy umělce, kterého tu podle nadšeného výkladu paní kustodky mají všichni rádi (od sedmdesátých let žije ve Francii).
Galerie má zahradu sympatickou svou rozlohou, sem tam socha, sem tam posezení či keř, pár originálních kousků dětského hřiště pro děti rodičů co milují umění, ale určitě nejen ty...
Kousek od náměstí jsme objevili pražírnu kávy s designovou kavárnou Aurelica Coffee, pojmenovanou kupodivu podle fyzika a vynálezce, liptovského rodáka Aurela Stodoly a na již zmíněném hlavním náměstí fontánu Metamorfózy s výtvarným dílem nazvaným Pocta tvorivému mysleniu, věnovanou témuž vynálezci a dalším významným rodákům, dokonce i některým rodačkám, jak vidno ze seznamu na informační tabuli. Na třicetitisícové město překvapivě mnoho tvůrčí energie.
Komentáře
Okomentovat