...z výstavy Sochy mluví: Hana Wichterlová-Stefanová
Hana Wichterlová (2. 3. 1903 – 29. 8. 1990) se narodila do početné rodiny prostějovského průmyslníka. Socha Údiv vznikla během jejího studia v ateliéru Jana Štursy. O tom, že postavení žen v době, kdy se jim Akademie otevřela, mělo k rovnoprávnosti daleko, vypovídá vzpomínka Hany Wichterlové: „Štursa si mě zavolal na konci roku – no, vy byste si zasloužila první cenu, ale já vám ji nemůžu dát, protože chlapci by se na mě moc zlobili, to by mně neodpustili, že jsem dal první cenu ženské, to je jedna věc a za druhé je to spojeno s finanční odměnou, a tu vy nepotřebujete“. Na pozdější otázku, co autorku vedlo k tomuto tématu, Hana Wichterlová odpověděla: „Nějak vyjádřit vztah ke kráse přírody. Asi nic jiného.“ Toto téma, které svou zkušeností prohlubovala, ji provázelo celý život.
Po studijním pobytu v Paříži byla přijata do spolku Mánes, účastnila se několika výstav, ale bujarému uměleckému životu se vyhýbala, stáhla se do pozadí. Její cesta byla naplněná sochařskou prací, meditacemi, setkáními, jógou, studiem sanskrtu, překlady duchovní literatury... Působila ve skromném ateliéru pod Petřínem obklopeném fantastickou zahradou. Ze sousedství ji chodil navštěvovat Jan Sudek. Ve fotografiích zahrady a ateliéru zachytil neopakovatelnou atmosféru prostředí, které umělkyně kolem sebe s velkou péčí vytvářela. Cílevědomě formovaná „džungle“ byla nedílnou součástí díla Hany Wichterlové. V prostoru zahrady také prověřovala svoje sochy. Její tvorba oscilovala mezi uhrančivě abstrahovanými přírodními motivy a obdobně působivými figurálními tématy. Aniž by to tušila, souzněla s takovými tvůrci, jakými byli Barbara Heptworthová nebo Henry Moore.
Hana Wichterlová přistupovala ke své práci velmi kriticky, mnoho svých děl zničila. Některé práce se zachovaly pouze díky tomu, že její muž, sochař Bedřich Stefan, je našel a zachránil. Chránil ovšem i ji, a to před tlakem komunistického aparátu. Emigraci odmítala, tolik pro ni byly cenné přátelské vazby. V šedesátých letech byla „znovuobjevena“, v roce 1968 dostala spolu se svým mužem titul Zasloužilý umělec, přičemž penze s tímto titulem spojená jí zajistila přežití v následujících dvaceti „normalizačních“ letech. Spíše jako úsměvná ilustrace toho, jak byla její práce vnímána, může posloužit příklad z rodiny: Teprve v roce 1990, při příležitosti natáčení medailonů s žijícími legendami, které iniciovala Akademie věd, její mladší bratr, vědec a vynálezce Otto Wichterle začal údajně brát tvorbu své sestry vážně.
Hana Wichterlová-Stefanová - Údiv, 1924, mramor
Po studijním pobytu v Paříži byla přijata do spolku Mánes, účastnila se několika výstav, ale bujarému uměleckému životu se vyhýbala, stáhla se do pozadí. Její cesta byla naplněná sochařskou prací, meditacemi, setkáními, jógou, studiem sanskrtu, překlady duchovní literatury... Působila ve skromném ateliéru pod Petřínem obklopeném fantastickou zahradou. Ze sousedství ji chodil navštěvovat Jan Sudek. Ve fotografiích zahrady a ateliéru zachytil neopakovatelnou atmosféru prostředí, které umělkyně kolem sebe s velkou péčí vytvářela. Cílevědomě formovaná „džungle“ byla nedílnou součástí díla Hany Wichterlové. V prostoru zahrady také prověřovala svoje sochy. Její tvorba oscilovala mezi uhrančivě abstrahovanými přírodními motivy a obdobně působivými figurálními tématy. Aniž by to tušila, souzněla s takovými tvůrci, jakými byli Barbara Heptworthová nebo Henry Moore.
Hana Wichterlová přistupovala ke své práci velmi kriticky, mnoho svých děl zničila. Některé práce se zachovaly pouze díky tomu, že její muž, sochař Bedřich Stefan, je našel a zachránil. Chránil ovšem i ji, a to před tlakem komunistického aparátu. Emigraci odmítala, tolik pro ni byly cenné přátelské vazby. V šedesátých letech byla „znovuobjevena“, v roce 1968 dostala spolu se svým mužem titul Zasloužilý umělec, přičemž penze s tímto titulem spojená jí zajistila přežití v následujících dvaceti „normalizačních“ letech. Spíše jako úsměvná ilustrace toho, jak byla její práce vnímána, může posloužit příklad z rodiny: Teprve v roce 1990, při příležitosti natáčení medailonů s žijícími legendami, které iniciovala Akademie věd, její mladší bratr, vědec a vynálezce Otto Wichterle začal údajně brát tvorbu své sestry vážně.
Ilona Staňková / kurátorka OGV
Komentáře
Okomentovat