Ze sbírek... Nataša Gollová
Opět bychom Vás chtěli pozvat do stálé expozice OGV v Jihlavě. Vedle dříve představeného Sychrova obrazu herečky Marie Burešové jsme již zmínili také portrét Josefa Šímy (1891-1971), zobrazující další významnou herečku Natašu Gollovou (27. 2. 1912, Brno – 29. 10. 1988, Praha).
Obraz galerie získala v roce 1995 ještě pod původním názvem „Imaginární podobizna“, až později se ukázalo, že tato záhadná ženská tvář patří jedné z největších hvězd českého prvorepublikového a protektorátního filmu. Nataša byla mimořádně a všestranně nadaná – plynně mluvila anglicky, rusky, francouzsky a německy, zajímala se o literaturu, velmi dobře hrála na klavír, jezdila na koni a navštěvovala baletní školu. V roce 1932 se v Paříži zúčastnila jako členka tanečního souboru mezinárodní choreografické soutěže, kde v roli „Ptáka snů“ účinkovala v baletním představení „Podvečer parného dne“, za něž tehdy soubor získal bronzovou medaili. Portrét vznikl právě v roce 1932, kdy bylo mladé Nataše Hodačové (později převzala jako umělecké jméno příjmení svého dědečka Jaroslava Golla) pouhých 20 let a nebyla ještě známou herečkou, zatímco tehdy 45-tiletý Šíma byl již světově uznávaným malířem působícím v Paříži. V jeho pařížském ateliéru také vznikl portrét dosud neznámé dívky, který možná právě proto Šíma tak tajemně pojmenoval. S obrazem se ovšem pojí ještě jedna zajímavost. V ateliéru Josefa Šímy se Nataša Gollová seznámila s francouzským básníkem, esejistou a dramatikem rumunsko-židovského původu, zakladatelem dadaismu Tristanem Tzarou. Byl o 16 let starší, ale byl její osudovou životní láskou a jejich přátelství poté přetrvalo až do roku 1948. Nataša prý Tzaru milovala tolik, že svůj portrét, který jí Šíma věnoval, poslala tehdejšímu příteli do Prahy s poznámkou, že se už nikdy nevrátí…
…A nyní možná, v duchu naší výstavy Sochy mluví, se můžeme ptát, o čem si asi Nataša Gollová povídá se svojí hereckou kolegyní Marií Burešovou, když pobývají dlouhé dny a noci vedle sebe v sále jihlavské galerie? Vedou snad nekonečné hovory o strastech i slastech hvězdného života, o svých láskách i snech nebo třeba o tehdejší módě nebo možná občas i zdrbnou někoho ze svých neméně známých kolegů a kolegyň….
Josef Šíma, Nataša Gollová, 1932, tužka, olej, plátno, OGV v Jihlavě
Obraz galerie získala v roce 1995 ještě pod původním názvem „Imaginární podobizna“, až později se ukázalo, že tato záhadná ženská tvář patří jedné z největších hvězd českého prvorepublikového a protektorátního filmu. Nataša byla mimořádně a všestranně nadaná – plynně mluvila anglicky, rusky, francouzsky a německy, zajímala se o literaturu, velmi dobře hrála na klavír, jezdila na koni a navštěvovala baletní školu. V roce 1932 se v Paříži zúčastnila jako členka tanečního souboru mezinárodní choreografické soutěže, kde v roli „Ptáka snů“ účinkovala v baletním představení „Podvečer parného dne“, za něž tehdy soubor získal bronzovou medaili. Portrét vznikl právě v roce 1932, kdy bylo mladé Nataše Hodačové (později převzala jako umělecké jméno příjmení svého dědečka Jaroslava Golla) pouhých 20 let a nebyla ještě známou herečkou, zatímco tehdy 45-tiletý Šíma byl již světově uznávaným malířem působícím v Paříži. V jeho pařížském ateliéru také vznikl portrét dosud neznámé dívky, který možná právě proto Šíma tak tajemně pojmenoval. S obrazem se ovšem pojí ještě jedna zajímavost. V ateliéru Josefa Šímy se Nataša Gollová seznámila s francouzským básníkem, esejistou a dramatikem rumunsko-židovského původu, zakladatelem dadaismu Tristanem Tzarou. Byl o 16 let starší, ale byl její osudovou životní láskou a jejich přátelství poté přetrvalo až do roku 1948. Nataša prý Tzaru milovala tolik, že svůj portrét, který jí Šíma věnoval, poslala tehdejšímu příteli do Prahy s poznámkou, že se už nikdy nevrátí…
Nataša Gollová
…A nyní možná, v duchu naší výstavy Sochy mluví, se můžeme ptát, o čem si asi Nataša Gollová povídá se svojí hereckou kolegyní Marií Burešovou, když pobývají dlouhé dny a noci vedle sebe v sále jihlavské galerie? Vedou snad nekonečné hovory o strastech i slastech hvězdného života, o svých láskách i snech nebo třeba o tehdejší módě nebo možná občas i zdrbnou někoho ze svých neméně známých kolegů a kolegyň….
pohled do stálé expozice, Nataša Gollová a Marie Burešová
Jana Bojanovská / kurátorka OGV
Komentáře
Okomentovat