Ze sbírek... Podobizna herečky M. Burešové

Za několik dní tomu bude rok, kdy do Stálé expozice Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě přibylo další dílo Ze sbírek… Vedle známého Šímova portrétu Nataši Gollové je k vidění podobizna další české herečky Marie Burešové. Jejím autorem je významný český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog Vladimír Sychra (1903-1963). Život a dílo tohoto velikána českého výtvarného umění a geniálního portrétisty i krajináře si připomeneme někdy příště, dnes bychom chtěli představit ženu, kterou zachytil ve svém díle. 

Vladimír Sychra - Podobizna herečky M. Burešové, 1940
olej, překližka, 64,5 x 54 cm, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě


Marie Burešová (1. listopadu 1907, Praha - 14. dubna 1972, Praha) byla česká divadelní a filmová herečka známá z mnoha pamětnických filmů i divadelních inscenací. Působila v E. F. Burianově „Déčku“ a v Národním divadle, její herecká kariéra byla krátce spjata také s Vysočinou. V roce 1940 hostovala v Horáckém divadle, které ovšem tehdy přechodně působilo v Třebíči. Celonárodní proslulost jí pak v roce 1940 přinesla titulní role v Nezvalově veršované hře Manon Lescaut, jejíž premiéra se konala 7. května v Burianově divadle „D40“. Jako vůbec první představitelka „hříšné Manon“ zde bohatě uplatnila nejen svoji štíhlou postavu a zrzavé vlasy, ale zvláště svůj typický výrazový prostředek, jímž byl mimořádně krásný altový hlas, schopný neobyčejného intonačního a dynamického rozpětí. 

A právě tehdy se patrně setkala s malířem Sychrou, který později ilustroval několik knižních vydání tohoto Nezvalova díla. Jak můžeme vidět na dochovaných snímcích divadelní inscenace z archivu Národního divadla nebo na dobové pohlednici nacházející se ve sbírkách Moravské galerie v Brně (Marie Burešová společně s Vladimírem Šmeralem v roli rytíře des Grieux), Sychra zde zcela nepochybně zachytil právě tehdejší podobu herečky. Dokládá to výstižné ztvárnění jejího tehdejšího účesu a oděvu, ale také datace obrazu rokem 1940 v autorově signatuře. V tomto období Sychra maloval portréty s patrnými vlivy raně renesančních maleb, ale můžeme zde vidět rovněž inspiraci portréty Josefa Šímy. Tvář herečky zobrazené z levého profilu je zde sochařsky modelována světlem a stínem a kontrastuje s tmavým oděvem a rudou pohovkou na neutrálním pozadí.


Marie Burešová v titulní roli v Nezvalově hře Manon Lescaut.


Marie Burešová společně s Vladimírem Šmeralem v roli rytíře des Grieux. (dobová pohlednice nacházející se ve sbírkách Moravské galerie v Brně)


Pohled do stálé expozice Ze sbírek...


Jana Bojanovská / kurátorka OGV









Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ze sbírek... Nataša Gollová

Obrázek
Opět bychom Vás chtěli pozvat do stálé expozice OGV v Jihlavě. Vedle dříve představeného Sychrova obrazu herečky Marie Burešové jsme již zmínili také portrét Josefa Šímy (1891-1971), zobrazující další významnou herečku Natašu Gollovou (27. 2. 1912, Brno – 29. 10. 1988, Praha). Josef Šíma, Nataša Gollová, 1932, tužka, olej, plátno, OGV v Jihlavě Obraz galerie získala v roce 1995 ještě pod původním názvem „Imaginární podobizna“, až později se ukázalo, že tato záhadná ženská tvář patří jedné z největších hvězd českého prvorepublikového a protektorátního filmu. Nataša byla mimořádně a všestranně nadaná – plynně mluvila anglicky, rusky, francouzsky a německy, zajímala se o literaturu, velmi dobře hrála na klavír, jezdila na koni a navštěvovala baletní školu. V roce 1932 se v Paříži zúčastnila jako členka tanečního souboru mezinárodní choreografické soutěže, kde v roli „Ptáka snů“ účinkovala v baletním představení „Podvečer parného dne“, za něž tehdy soubor získal bronzovou medaili. Por
Další informace

...z výstavy Sochy mluví: Hana Wichterlová-Stefanová

Obrázek
Hana Wichterlová (2. 3. 1903 – 29. 8. 1990) se narodila do početné rodiny prostějovského průmyslníka. Socha Údiv vznikla během jejího studia v ateliéru Jana Štursy. O tom, že postavení žen v době, kdy se jim Akademie otevřela, mělo k rovnoprávnosti daleko, vypovídá vzpomínka Hany Wichterlové: „Štursa si mě zavolal na konci roku – no, vy byste si zasloužila první cenu, ale já vám ji nemůžu dát, protože chlapci by se na mě moc zlobili, to by mně neodpustili, že jsem dal první cenu ženské, to je jedna věc a za druhé je to spojeno s finanční odměnou, a tu vy nepotřebujete“. Na pozdější otázku, co autorku vedlo k tomuto tématu, Hana Wichterlová odpověděla: „Nějak vyjádřit vztah ke kráse přírody. Asi nic jiného.“ Toto téma, které svou zkušeností prohlubovala, ji provázelo celý život. Hana Wichterlová-Stefanová - Údiv, 1924, mramor  Po studijním pobytu v Paříži byla přijata do spolku Mánes, účastnila se několika výstav, ale bujarému uměleckému životu se vyhýbala, stáhla se do pozadí. Její
Další informace

(Ne)poučitelný autodidakt

Obrázek
Rozhovor se sochařem, (architektem)* a grafikem Jiřím Příhodou  S Jiřím Příhodou jsme se setkali v jihlavské galerii, když připravoval vizuální styl výstavy Adrieny Šimotové a Jiřího Johna. Následovala pracovní korespondence a komunikace po mailu (grafika pro jihlavskou výstavu vznikala za Atlantikem). Náročný výstavní projekt přerušila první protipandemická opatření.  Situace se od jara roku 2020 změnila i nezměnila. Korespondence též probíhá mezi dvěma kontinenty s tím rozdílem, že Jiří Příhoda tráví již rok v lock-downu, jak se již vžilo říkat i v českých zemích.  „Nyní mám větší obavy o vás doma“, píše Jiří Příhoda v jednom z březnových e-mailů „co se to tam proboha děje?“ Světová média reflektují právě kulminující epidemiologickou situaci v naší zemi. Vista Mars; 2017–2019 /někdy publikován pod pracovním názvem mPOD (příbytek pro Mars)/; obytný modul pro Mars ve veřejném prostoru v administrativním areálu Rustonka s 360° videoprojekcí skutečné krajiny planety Mars (převzato z NASA
Další informace