UMĚNÍ NEUTEČEŠ...

Když nemůže člověk za uměním, musí umění za ním…

Stejně jako všechny ostatní kulturní instituce v naší zemi i jihlavská galerie musela až do odvolání uzavřít své prostory pro veřejnost.

Kdo ale zatím nestihl navštívit naše aktuální výstavy Sochy mluví, Dvojí obrazotvornost (Adriena Šimotová, Jiří John) nebo stálou expozici, tak nemusí zoufat.

Alespoň touto virtuální cestou se Vám pokusíme zprostředkovat vybraná díla, která vždy doprovodí komentář z řad našich kurátorů (a v mnoha případech i pana ředitele).

Jako první v tomto cyklu bude prezentovat kurátorka výstavy Sochy mluví Ilona Staňková:


Nevystavit dílo "Žena, která mlčí" Evy Kmentové na výstavě pojmenované "Sochy mluví" mi připadalo zhola nemožné. Proto je také tato umělkyně v expozici výjimečně zastoupena dvěma díly.Eva Kmentová se do náruživých debat o umění, které ve Wagnerově ateliéru vedli její spolužáci, zapojovala velmi spoře. Byla pozorovatelkou, svět si užívala ze svého stanoviště, tak jako kdysi v dětství z koruny stromu, s odstupem a nadhledem. Ludmila Vachtová k pozdějším dílům Evy Kmentové dodává: "Lidské tělo se skládá z krajin.", což je fascinující charakteristika, která rozšiřuje vnímání i této figury redukované do oboustranného reliéfu z období "nádechu" na počátku šedesátých let.

Jan Spěváček nechal k mlčící ženě z našich sbírek promluvit své vlastní verše. Ačkoli většinou mezi námi vládla shoda, v tomto případě jsme s Honzou svedli lítý boj, ze kterého bohužel vyšla pouze první část básně. Jsem ráda, že zde mohu uvést celý text, který by se dal vztáhnout na celou výstavu soch, či na výtvarné umění jako celek:

///

Domýšlím
tvá volání,
když mlčíš.

Ticho je
tvůj nejsilnější
křik.
(Jan Spěváček in Čum do ráje)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ze sbírek... Nataša Gollová

Obrázek
Opět bychom Vás chtěli pozvat do stálé expozice OGV v Jihlavě. Vedle dříve představeného Sychrova obrazu herečky Marie Burešové jsme již zmínili také portrét Josefa Šímy (1891-1971), zobrazující další významnou herečku Natašu Gollovou (27. 2. 1912, Brno – 29. 10. 1988, Praha). Josef Šíma, Nataša Gollová, 1932, tužka, olej, plátno, OGV v Jihlavě Obraz galerie získala v roce 1995 ještě pod původním názvem „Imaginární podobizna“, až později se ukázalo, že tato záhadná ženská tvář patří jedné z největších hvězd českého prvorepublikového a protektorátního filmu. Nataša byla mimořádně a všestranně nadaná – plynně mluvila anglicky, rusky, francouzsky a německy, zajímala se o literaturu, velmi dobře hrála na klavír, jezdila na koni a navštěvovala baletní školu. V roce 1932 se v Paříži zúčastnila jako členka tanečního souboru mezinárodní choreografické soutěže, kde v roli „Ptáka snů“ účinkovala v baletním představení „Podvečer parného dne“, za něž tehdy soubor získal bronzovou medaili. Por
Další informace

...z výstavy Sochy mluví: Hana Wichterlová-Stefanová

Obrázek
Hana Wichterlová (2. 3. 1903 – 29. 8. 1990) se narodila do početné rodiny prostějovského průmyslníka. Socha Údiv vznikla během jejího studia v ateliéru Jana Štursy. O tom, že postavení žen v době, kdy se jim Akademie otevřela, mělo k rovnoprávnosti daleko, vypovídá vzpomínka Hany Wichterlové: „Štursa si mě zavolal na konci roku – no, vy byste si zasloužila první cenu, ale já vám ji nemůžu dát, protože chlapci by se na mě moc zlobili, to by mně neodpustili, že jsem dal první cenu ženské, to je jedna věc a za druhé je to spojeno s finanční odměnou, a tu vy nepotřebujete“. Na pozdější otázku, co autorku vedlo k tomuto tématu, Hana Wichterlová odpověděla: „Nějak vyjádřit vztah ke kráse přírody. Asi nic jiného.“ Toto téma, které svou zkušeností prohlubovala, ji provázelo celý život. Hana Wichterlová-Stefanová - Údiv, 1924, mramor  Po studijním pobytu v Paříži byla přijata do spolku Mánes, účastnila se několika výstav, ale bujarému uměleckému životu se vyhýbala, stáhla se do pozadí. Její
Další informace

(Ne)poučitelný autodidakt

Obrázek
Rozhovor se sochařem, (architektem)* a grafikem Jiřím Příhodou  S Jiřím Příhodou jsme se setkali v jihlavské galerii, když připravoval vizuální styl výstavy Adrieny Šimotové a Jiřího Johna. Následovala pracovní korespondence a komunikace po mailu (grafika pro jihlavskou výstavu vznikala za Atlantikem). Náročný výstavní projekt přerušila první protipandemická opatření.  Situace se od jara roku 2020 změnila i nezměnila. Korespondence též probíhá mezi dvěma kontinenty s tím rozdílem, že Jiří Příhoda tráví již rok v lock-downu, jak se již vžilo říkat i v českých zemích.  „Nyní mám větší obavy o vás doma“, píše Jiří Příhoda v jednom z březnových e-mailů „co se to tam proboha děje?“ Světová média reflektují právě kulminující epidemiologickou situaci v naší zemi. Vista Mars; 2017–2019 /někdy publikován pod pracovním názvem mPOD (příbytek pro Mars)/; obytný modul pro Mars ve veřejném prostoru v administrativním areálu Rustonka s 360° videoprojekcí skutečné krajiny planety Mars (převzato z NASA
Další informace