Téma z depozitáře: JARNÍ PŘÍRODA
Ze sbírek OGV v Jihlavě bychom chtěli v rámci daného tématu představit Honsův obraz "Jarní krajina", vzniklý pravděpodobně v letech 1917-1920. Na téměř čtvercovém formátu je zachycen bohatě kvetoucí ovocný strom, stojící na rozkvetlé louce. Za ním se částečně skrývá vesnické stavení s doškovou střechou a k němu se vine úzká v trávě vyšlapaná cestička, vybízející diváka k návštěvě tohoto malebného venkovského zákoutí. Tento drobný olej je typickou ukázkou malířské tvorby Jana Honsy, založené na trvalém a hlubokém kontaktu s přírodou, v níž vyrostl, a kterou tak dobře a důvěrně znal. Uměl prostě zachytit ráz i náladu kraje, zvláště v lesních motivech a v idylických krajinách s kvetoucími stromy a typickými venkovskými chalupami. Vytvořil zcela osobitý a nezaměnitelný malířský styl, vyznačující se živou barevností a spojující evropskou impresionistickou až pointilistickou techniku se stylizovanými prvky ryze české venkovské secese, odkazující na dekorativní motivy lidového nábytku a barvotisku. Obrazy Jana Honsy jsou tedy právem označovány za jednu z nejoriginálnějších interpretací impresionismu v českém umění.
Jan Honsa
(6. 6. 1876 Tisová u Vysokého Mýta - 9. 9. 1937 Polička)
Český malíř a grafik Jan Honsa se narodil v Tisové u Vysokého Mýta, ale roku 1881 se s rodiči přestěhoval do Běstovic u Chocně, kde Honsův otec koupil malý statek. Zdejší okolí se stalo nejen krajinou malířova dětství, ale Běstovice byly téměř celoživotním malířovým domovem a zdrojem jeho výtvarné inspirace. Honsovo těsné spojení s půdou jej předurčilo právě ke krajinomalbě, kterou studoval v letech 1893–1899 v Mařákově krajinářské škole na pražské Akademii. Zde patřil spolu se svým kamarádem Otakarem Lebedou k nejmladším a nejnadanějším žákům. Během školního roku se pod Mařákovým vedením často účastnil plenérových pobytů krajinářské speciálky v Zákolanech a na Okoři, prázdniny pak trávil doma v Běstovicích, kde pomáhal při žních a ve volných chvílích maloval. Podnikl také několik studijních cest, např. do Paříže a Normandie, dále do Drážďan, Mnichova a navštívil také Belgii a Holandsko. V roce 1904 obdržel na světové umělecké výstavě v americkém Saint Louis bronzovou medaili za obraz Letní odpoledne. Kromě studia, zahraničních cest a pobytu v Praze v době 1. světové války, prožil celý život v Běstovicích. Nejprve si tam koupil domek, který ovšem záhy vyhořel, a tak si na jeho místě postavil podle vlastního návrhu nový dům ve stylu jihočeského selského baroka. Krátce po jeho dokončení se v roce 1920 oženil s Jindřiškou Kašparovou, sestrou bratrovy manželky a roku 1927 se jim narodil syn Jan. Honsa byl povahou citlivý introvert a snílek, přičemž toto jeho samotářství s přibývajícím věkem přecházelo až v podivínství, jež v roce 1933 po tragické smrti manželky vyústilo do hlubokých depresí a ztráty zájmu o vše, tedy i o malování. Ztracený duševní klid a chuť k práci našel postupně až u dlouholetého přítele Františka Bukáčka v Poličce, kam se uchýlil i se svým synem a kde také roku 1937 zemřel na neléčený zánět pohrudnice.
Jan Honsa byl členem pražského Mánesa a také vídeňského Hagenbundu. Byl literárně činný, psal články o umění a umělcích (J. Mařák, A. Mánes, M. Aleš aj.). Na sklonku života sepsal také své vzpomínky, které byly vydány roku 1939 u příležitosti umělcovy výstavy v Poličce.
Jan Honsa, Jarní krajina, olej, lepenka, 25,5 x 26 cm
Jan Honsa
(6. 6. 1876 Tisová u Vysokého Mýta - 9. 9. 1937 Polička)
Český malíř a grafik Jan Honsa se narodil v Tisové u Vysokého Mýta, ale roku 1881 se s rodiči přestěhoval do Běstovic u Chocně, kde Honsův otec koupil malý statek. Zdejší okolí se stalo nejen krajinou malířova dětství, ale Běstovice byly téměř celoživotním malířovým domovem a zdrojem jeho výtvarné inspirace. Honsovo těsné spojení s půdou jej předurčilo právě ke krajinomalbě, kterou studoval v letech 1893–1899 v Mařákově krajinářské škole na pražské Akademii. Zde patřil spolu se svým kamarádem Otakarem Lebedou k nejmladším a nejnadanějším žákům. Během školního roku se pod Mařákovým vedením často účastnil plenérových pobytů krajinářské speciálky v Zákolanech a na Okoři, prázdniny pak trávil doma v Běstovicích, kde pomáhal při žních a ve volných chvílích maloval. Podnikl také několik studijních cest, např. do Paříže a Normandie, dále do Drážďan, Mnichova a navštívil také Belgii a Holandsko. V roce 1904 obdržel na světové umělecké výstavě v americkém Saint Louis bronzovou medaili za obraz Letní odpoledne. Kromě studia, zahraničních cest a pobytu v Praze v době 1. světové války, prožil celý život v Běstovicích. Nejprve si tam koupil domek, který ovšem záhy vyhořel, a tak si na jeho místě postavil podle vlastního návrhu nový dům ve stylu jihočeského selského baroka. Krátce po jeho dokončení se v roce 1920 oženil s Jindřiškou Kašparovou, sestrou bratrovy manželky a roku 1927 se jim narodil syn Jan. Honsa byl povahou citlivý introvert a snílek, přičemž toto jeho samotářství s přibývajícím věkem přecházelo až v podivínství, jež v roce 1933 po tragické smrti manželky vyústilo do hlubokých depresí a ztráty zájmu o vše, tedy i o malování. Ztracený duševní klid a chuť k práci našel postupně až u dlouholetého přítele Františka Bukáčka v Poličce, kam se uchýlil i se svým synem a kde také roku 1937 zemřel na neléčený zánět pohrudnice.
Jan Honsa byl členem pražského Mánesa a také vídeňského Hagenbundu. Byl literárně činný, psal články o umění a umělcích (J. Mařák, A. Mánes, M. Aleš aj.). Na sklonku života sepsal také své vzpomínky, které byly vydány roku 1939 u příležitosti umělcovy výstavy v Poličce.
Jana Bojanovská / kurátorka OGV
Komentáře
Okomentovat