...z výstavy Sochy mluví: Jan Bauch
Malíř a sochař, ale také ilustrátor a spisovatel Jan Bauch (1898–1995) prožil dlouhý a plodný život, zanechal nám přes tisícovku svých děl. Vyrostl a vyučil se v dílně svého otce, respektovaného pražského řezbáře a pozlacovače. Janovo studium na Uměleckoprůmyslové škole přerušila první světová válka. Bojoval v Uhrách a v Rumunsku. Zdecimován válečnými traumaty se vrací zpět do školy, kde nachází oporu ve V. H. Brunnerovi. Spřátelí se s Josefem Kaplickým, oba pokračují ve studiu na Akademii výtvarných umění. Tam se Jan Bauch setkává s Otto Gutfreundem. Po konfliktu se svým profesorem Maxem Švabinským opouští Bauch akademii a se sochařem Karlem Pokorným odjíždějí do Paříže, kde se „umění a výtvarný život prostupují“. Těmito slovy by se dala charakterizovat i živelná, „barokní“, okouzlením a barvami sycená malba Jana Baucha. Sám autor se nazývá „malujícím sochařem“. Jeho osudové rozkročení mezi malbou a sochou můžeme vnímat jako jedno z dramat, charakteristických pro Bauchovu tvorbu. Přes svou pověst uměleckého solitéra pohotově reaguje na Mnichovskou dohodu. V roce 1939 spolu s Janem Laudou realizují monumentální sochařskou výpověď „Přepadení Československa“.
Mýtičtí řečtí hrdinové a především Odysseus symbolizoval v Bauchově pojetí boj jedince s živly, pokušením, houževnatý protest proti převaze, nadvládě a útlaku. V bronzovém Odysseovi z roku 1976 nachází předobraz i vystavená hlava Homéra (1987) z našich sbírek. Oproti stejnojmenné dřevěné skulptuře z roku 1972 opouští tato pozdější terakotová plastika poetický výraz a orientuje se na ztvárnění vnitřního života této mýtického postavy, jíž jsou připisovány básně Ílias a Odysseia. Jméno domnělého potulného pěvce je vykládáno někdy jako „Rukojmí“, nebo jako nevidící, „Slepý“. Možná paralela: Právě v roce vzniku našeho portrétu Homéra po otřesném zážitku na sjezdu výtvarných umělců zasílá Jan Bauch (tehdy už držitel Řádu republiky a titulu národní umělec) rozhořčený text do redakce Rudého práva, které jej pochopitelně neotiskne. V říjnu téhož roku spolu s Jindřichem Chalupeckým a Vítem Obrtelem též bezvýsledně apelují na oficiální „svazy“ umělců a architektů za obnovení svobodných výstavních, přednáškových a diskusních aktivit. Téměř devadesátiletý umělec se zastává mladé umělecké generace, čímž získává její sympatie.
Na zahájení výstavy „Mánes Mánesu“ v roce 1994 Jan Bauch uvádí: „...chci vyjádřit svůj vděk tomu, co nám dala Evropa, vzdát hold antice, která dva a půl tisíce let kojila lidstvo svými humanitními ideály a demokratickými vzory usměrňovala politické systémy… Ukázala nám také, že krása patří k dennímu životu, že například obyčejná řecká funkční nádoba na vodu či víno má v sobě ty nejvyšší estetické hodnoty, jakých je tvořivý duch vůbec schopen dosáhnout. Antika nám ukázala, že ve skutečném umění musí jít o prosté lidské hodnoty.“
Jan Bauch, Homér, 1987, glazovaná terakota
slova: Pavel Homér Ambrož in Moruše
Mýtičtí řečtí hrdinové a především Odysseus symbolizoval v Bauchově pojetí boj jedince s živly, pokušením, houževnatý protest proti převaze, nadvládě a útlaku. V bronzovém Odysseovi z roku 1976 nachází předobraz i vystavená hlava Homéra (1987) z našich sbírek. Oproti stejnojmenné dřevěné skulptuře z roku 1972 opouští tato pozdější terakotová plastika poetický výraz a orientuje se na ztvárnění vnitřního života této mýtického postavy, jíž jsou připisovány básně Ílias a Odysseia. Jméno domnělého potulného pěvce je vykládáno někdy jako „Rukojmí“, nebo jako nevidící, „Slepý“. Možná paralela: Právě v roce vzniku našeho portrétu Homéra po otřesném zážitku na sjezdu výtvarných umělců zasílá Jan Bauch (tehdy už držitel Řádu republiky a titulu národní umělec) rozhořčený text do redakce Rudého práva, které jej pochopitelně neotiskne. V říjnu téhož roku spolu s Jindřichem Chalupeckým a Vítem Obrtelem též bezvýsledně apelují na oficiální „svazy“ umělců a architektů za obnovení svobodných výstavních, přednáškových a diskusních aktivit. Téměř devadesátiletý umělec se zastává mladé umělecké generace, čímž získává její sympatie.
Na zahájení výstavy „Mánes Mánesu“ v roce 1994 Jan Bauch uvádí: „...chci vyjádřit svůj vděk tomu, co nám dala Evropa, vzdát hold antice, která dva a půl tisíce let kojila lidstvo svými humanitními ideály a demokratickými vzory usměrňovala politické systémy… Ukázala nám také, že krása patří k dennímu životu, že například obyčejná řecká funkční nádoba na vodu či víno má v sobě ty nejvyšší estetické hodnoty, jakých je tvořivý duch vůbec schopen dosáhnout. Antika nám ukázala, že ve skutečném umění musí jít o prosté lidské hodnoty.“
Ilona Staňková / kurátorka OGV
Komentáře
Okomentovat