...z výstavy Sochy mluví: František Bílek

Dílo sochaře, grafika, ilustrátora, architekta a mystika Františka Bílka (1872–1941) se od počátků jeho umělecké dráhy potýkalo s rezolutně odmítavým postojem o generaci staršího velikána českého sochařství Josefa Václava Myslbeka. Bílka oslovovaly biblické a literární texty, jeho vize nesly prvky secese, odkazovaly k symbolismu ... zatímco Myslbekova škola se orientovala na francouzské vzory, čerpající ponejvíce z antiky, neorenesance a klasicismu. Bílkovi bylo pro nedostatečnou úroveň jeho prací odňato stipendium, jeho raná díla byla odmítnuta. V tomto kontextu není špatné si připomenout výrok slavného francouzského sochaře Antoine Bourdella, který o několik let později ocenil Bílkův přístup, dílo označil za původní, bez potřeby někoho napodobovat. 

František Bílek, Hlava otce, dřevo, OGV v Jihlavě
Otec Františka Bílka byl povoláním kolář, vztah ke dřevu zřejmě prostoupil generacemi. Dřevoryty a dřevořezy patřily k umělcově oblíbené grafické technice, a pro příklady dřevěných soch nemusíme chodit daleko: Naše stálá expozice se pyšní Bílkovým dílem Míra člověka. Vladimír Preclík, jehož Hlavu naleznete také v naší "stálé", jen o patro výš, ve své Dřevěné knížce popisuje svou návštěvu galerie a šok z prvního setkání s Bílkovým rukopisem: "Léta mě učili v dílně zacházet se dřevem a dláty, a když jsem si některé postupy osvojil, najednou tohle! A oni to vystaví! Zdálo se mi, že povrch dřevěné skulptury je materiálově znásilněn, je diletantsky nezodpovědný." 

Mladý adept sochařství tehdy zjišťuje, že umění a řemeslo ne vždy kráčí stejným směrem. Vyčítá autorovi tupá dláta, která nejednou vedl proti směru růstu dřeva, díry po sucích, s jejichž vysazováním se Bílek nezdržoval... Také na Bílkově díle Hlava otce na výstavě Sochy mluví můžeme pozorovat onen rozdrásaný až "chlupatý" povrch skulptury. Živelný, ale také živý projev tohoto velikána českého sochařství způsobuje mrazení v zádech dodnes. Vladimír Preclík svou kapitolu uzavírá zvoláním: "Mistře Bílku, odpusťte mi!"

Kdyby mohli, přidali by se možná i další.

Ilona Staňková / kurátorka OGV 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ze sbírek... Nataša Gollová

Obrázek
Opět bychom Vás chtěli pozvat do stálé expozice OGV v Jihlavě. Vedle dříve představeného Sychrova obrazu herečky Marie Burešové jsme již zmínili také portrét Josefa Šímy (1891-1971), zobrazující další významnou herečku Natašu Gollovou (27. 2. 1912, Brno – 29. 10. 1988, Praha). Josef Šíma, Nataša Gollová, 1932, tužka, olej, plátno, OGV v Jihlavě Obraz galerie získala v roce 1995 ještě pod původním názvem „Imaginární podobizna“, až později se ukázalo, že tato záhadná ženská tvář patří jedné z největších hvězd českého prvorepublikového a protektorátního filmu. Nataša byla mimořádně a všestranně nadaná – plynně mluvila anglicky, rusky, francouzsky a německy, zajímala se o literaturu, velmi dobře hrála na klavír, jezdila na koni a navštěvovala baletní školu. V roce 1932 se v Paříži zúčastnila jako členka tanečního souboru mezinárodní choreografické soutěže, kde v roli „Ptáka snů“ účinkovala v baletním představení „Podvečer parného dne“, za něž tehdy soubor získal bronzovou medaili. Por
Další informace

...z výstavy Sochy mluví: Hana Wichterlová-Stefanová

Obrázek
Hana Wichterlová (2. 3. 1903 – 29. 8. 1990) se narodila do početné rodiny prostějovského průmyslníka. Socha Údiv vznikla během jejího studia v ateliéru Jana Štursy. O tom, že postavení žen v době, kdy se jim Akademie otevřela, mělo k rovnoprávnosti daleko, vypovídá vzpomínka Hany Wichterlové: „Štursa si mě zavolal na konci roku – no, vy byste si zasloužila první cenu, ale já vám ji nemůžu dát, protože chlapci by se na mě moc zlobili, to by mně neodpustili, že jsem dal první cenu ženské, to je jedna věc a za druhé je to spojeno s finanční odměnou, a tu vy nepotřebujete“. Na pozdější otázku, co autorku vedlo k tomuto tématu, Hana Wichterlová odpověděla: „Nějak vyjádřit vztah ke kráse přírody. Asi nic jiného.“ Toto téma, které svou zkušeností prohlubovala, ji provázelo celý život. Hana Wichterlová-Stefanová - Údiv, 1924, mramor  Po studijním pobytu v Paříži byla přijata do spolku Mánes, účastnila se několika výstav, ale bujarému uměleckému životu se vyhýbala, stáhla se do pozadí. Její
Další informace

(Ne)poučitelný autodidakt

Obrázek
Rozhovor se sochařem, (architektem)* a grafikem Jiřím Příhodou  S Jiřím Příhodou jsme se setkali v jihlavské galerii, když připravoval vizuální styl výstavy Adrieny Šimotové a Jiřího Johna. Následovala pracovní korespondence a komunikace po mailu (grafika pro jihlavskou výstavu vznikala za Atlantikem). Náročný výstavní projekt přerušila první protipandemická opatření.  Situace se od jara roku 2020 změnila i nezměnila. Korespondence též probíhá mezi dvěma kontinenty s tím rozdílem, že Jiří Příhoda tráví již rok v lock-downu, jak se již vžilo říkat i v českých zemích.  „Nyní mám větší obavy o vás doma“, píše Jiří Příhoda v jednom z březnových e-mailů „co se to tam proboha děje?“ Světová média reflektují právě kulminující epidemiologickou situaci v naší zemi. Vista Mars; 2017–2019 /někdy publikován pod pracovním názvem mPOD (příbytek pro Mars)/; obytný modul pro Mars ve veřejném prostoru v administrativním areálu Rustonka s 360° videoprojekcí skutečné krajiny planety Mars (převzato z NASA
Další informace